Naskytla se nám příležitost setkat se s mistrem čínského bojového umění Zhai Hong Yinem a rozhodli jsme se, že mu položíme několik otázek týkajících se wushu, které jste jistě už zahlédli v nejednom čínském filmu nebo wuxia seriálu.
Protože mnoho našich čtenářů zajímají čínské filmy o bojovém umění a posléze i bojové umění samotné a nám se naskytla příležitost dozvědět se o tomto tématu něco více, rozhodli jsme se vám zprostředkovat zajímavý rozhovor s mistrem wushu, Zhai Hong Yinem, který vyučuje čínské bojové umění v Praze.
Mistr Zhai Hong Yin se narodil v prosinci 1935 v severní Číně, v provincii Jilin. Kung-fu se věnuje již od dětství a ovládá více než 40 sestav. Bojové umění ho dovedlo i k zájmu o čínskou tradiční medicínu a filosofii. Podle něj nelze bez taoistické filosofie a hlavně bez knihy I-ťing správně pochopit vyšší formy bojových umění. Cvičení na úrovni, jaké již mistr dosáhl, mu umožňuje prohloubit chápání starých filosofických textů.
Mistrovo povídání bylo velmi zajímavé a záživné a jeho vyprávění znělo jako scénář dobrého kung-fu filmu. Věříme tedy, že se zde dozvíte mnoho zajímavých věcí, a pokud jste ještě wushu nezkusili, třeba vás tento článek navnadí a vydáte se zrovna za mistrem Zhaiem a stanete se jeho žákem.
Při našem rozhovoru se mistr velmi rozmluvil, a proto jsme se rozhodli tento rozhovor rozdělit do několika částí.
Část 1
V kolika letech jste se začal učit kung-fu a co vás k tomu vedlo?
Ve 12 letech. Začalo to tím, že jsem se přestěhoval a mnoho kluků, kteří byli starší než já, mě bilo, protože jsem byl nový. Ubližovali mi a já jsem se často vracel s brekem domů. Když to viděl můj dědeček, říkal, že pokud chci, aby mě netrýznili, mám se naučit wushu a pak se prý nebudu ničeho bát. Když mě dědeček něco s wushu naučil, ostatní děti to neuměly, spíše jen blbly a já jsem je pak snadno přepral i s tím málem, co mě naučil. Uměl jsem toho málo, protože tu byly problémy. V té době bylo bojové umění zakázané. Mohl jsem se tomu věnovat jen základně, abych se ubránil vrstevníkům. V 15 letech jsem se přesunul kvůli studiu průmyslového oboru a začal jsem se kung-fu věnovat více. Zase jsem tam byl ale nejmladší. Opět po mně šli starší a ubližovali mi. Pamatoval jsem si ale, co řekl dědeček: „Když člověk umí trochu bojovat, nemusí se bát.“
A jací byli vaši mistři, kteří vás učili?
Za každou cenu jsem se tam snažil najít mistra, učitele, který by mě učil. V roce 1953 jsem se přesunul do Huludao. A tam jsem pracoval ve strojírenství a setkal jsem se s mistrem ze Shandongu. Nejprve mě nechtěl učit, ale potom, co viděl mé úsilí, mě učit začal. Učil mě základní sestavy Shaolinu, ale po nějaké době už neměl moc času, aby se mi věnoval. Lidí, kteří se věnovali Wushu, bylo málo a ani si v té době nedovolili moc vyučovat. Vynaložil jsem tedy velké úsilí, abych našel jiného mistra.
Jednoho dne jel mistr z Cangzhou zrovna do Huludao a já jsem se s ním setkal. Jmenoval se Su Jin Chi. Od něj jsem se naučil další sestavy, Shaolin, Tongbei a sestavu se šavlí. Bohužel tento mistr později odešel pracovat jinam, takže jsem musel cvičit sám. Vždy jsem šel na okraj města, aby mě nikdo neviděl, a každý den jsem cvičil.
Později jsem se seznámil s jedním starým mužem, který mě často pozoroval při cvičení. Jednoho dne mě poprosil, zda bych ho mohl něco naučit. Já jsem souhlasil a naučil jsem ho jednu sestavu. Ten muž se vše velmi rychle naučil a řekl, že umí také jednu sestavu, a že když se mi bude líbit, naučí mě ji. Když mi ji předvedl, padl jsem k zemi a klaněl se mu. Uvědomil jsem si v ten moment, že je to opravdu velký mistr. Naučil jsem se od něj Qigong, Baguazhang a taoistická cvičení. Učil mě, ale nikdy mi neprozradil své jméno. Kdybych ho chtěl najít, nikdy by se mi to nepovedlo. Když jsem se ho ptal, jak ho najdu, říkal, že si mě sám najde, když ho budu potřebovat. Když jsem cvičil, opravdu si mě vždy sám našel, když jsem například cvičil v parku. Nikdy mi ani neřekl, kde bydlí. Ptal jsem se ho, jak ho najdu a on říkal, že ho hledat nemusím, že stačí, když budu cvičit. Vysvětlil mi principy taoismu, ale já jsem tomu v té době nerozuměl. On říkal, že tomu ani rozumět nemohu, protože jsem nedospěl do určité úrovně cvičení. Ptal jsem se, jak ho najdu, až se do té úrovně dostanu a on řekl, že to po 20 letech pochopím, když budu pořádně cvičit. Důvěřoval jsem mu a tvrdě jsem na sobě pracoval.
Po 20 letech jsem se opravdu dopracoval k nějakým pocitům, ale stále jsem tomu nerozuměl. Až po 30 letech jsem to pochopil. Je to tak, že když člověk vedle sebe nemá stále mistra, jde mu učení pomalu. Je ale možné se k tomu dopracovat. Nepochopil jsem sice vše, ale pochopil jsem mnoho. Když má člověk mistra, dopracuje se k tomu tak za 10 let, ale to je minimum. Není možné to urychlit. To platí i u shaolinského stylu, ale je to rychlejší. Po 3 letech se člověk dostane na určitou úroveň a po 10 na ještě vyšší. U Taiji je ale potřeba cvičit tak 10 let.
Spousty lidí si myslí, že se k něčemu dopracovali po roce nebo dvou, ale to není možné. Nejrychleji se dosahují výsledky v čínském zápase. To je něco jako judo. Dříve jsem vyučoval Taiji a lidé se dlouho nemohli dopracovat k žádným pokrokům. Ovšem v čínském zápase mají už po roce veliké výsledky. Za rok jsou už schopni bojovat s kýmkoliv a přeprat ho. Čím déle člověk cvičí, je lepší a zvyšuje si schopnosti. Když člověk Shaolin necvičí více jak 3 roky, tak by se neměl rozhodně pouštět do sporu. Aby byl člověk opravdu dobrý, je potřeba tak 10 let. Po 10 letech člověk jednotlivé pohyby pořádně vypiluje. Taiji necvičí jen tělo, ale také energii a ducha. Těch 10 let stačí na základy, aby člověk dospěl v práci s energií a duchem.
Kolují různé historky o schopnostech taoistických mistrů, kteří uměli lecjaké věci, ale nejsou to jen historky. Je to opravdu založené na pravdě, i když tomu mnozí nevěří. Když se s tím člověk nesetká a nevidí to na vlastní oči, nevěří tomu. Je těžké tomu uvěřit, když se sami nedopracujete do takových úrovní. V tomto světě je celkově těžké narazit na opravdového mistra. Praví mistři nechtějí, aby o nich někdo věděl, a nepředvádí své schopnosti, aby to všichni viděli. Když například mistři vypráví něco hlubokomyslného, předávají to jen svým osobním žákům.
Proč stát se dobrým v bojovém umění, speciálně ve vnitřních stylech trvá dlouho? Jedná se přece o naše tělo, naši mysl a naše schopnosti, člověk by měl nějak automaticky vědět, jak se pohybovat, jak vést sílu apod. Již z podstaty věci by to pro něj mělo být přirozené. Není to tak?
Wushu zabírá dva základní pojmy – konstituci a celkové zlepšení kvalit člověka. Zlepšení našich schopností a naučení se dovedností zároveň. Kdyby se člověk učil sestavy jen kvůli pohybům a nezlepšoval si schopnosti, nemohl by dobře cvičit. To, že se člověk umí rychle pohybovat, nestačí. Musejí být zapojeny i orgány. Musí být zdravé a v pohybu.
Sestavy v čínském wushu jsou sestaveny tak, aby dokázaly zlepšit stav těla fyzicky, ale i vnitřně tím, že zprůchodní energetické dráhy a posílí vnitřní orgány. Trvá to dlouho a není možné se k tomu dopracovat hned. Pokud není člověk schopen dokázat složitější pohyby, je to tím, že mu nestačí jeho schopnosti. Například ne každý může hrát dobře fotbal a pohybovat se rychle jako fotbalisté. Wushu je mnohem složitější systém než fotbal. Než si člověk vytrénuje základní dovednosti, trvá to přibližně 3 roky. Ale až tak po 10 letech může říci, že se dopracoval ke kung-fu. U vnitřních stylů Taiji je to ještě složitější, protože tam se pracuje s propojením ducha, mysli a energie. Lidé se snaží o to, aby si zvýšili energii v těle co nejvíce a ta se automaticky proměnila v sílu. Jde se na to přes energii více než přes svaly. A jakmile člověk posílí šlachy, kosti a zlepší stav orgánů, má potom velkou sílu. Přirozeně člověk v těchto orgánech energii má, ale pokud chce mít lepší schopnosti, musí na tom pracovat, aby měly jeho orgány větší sílu a více energie. Člověk by se měl dopracovat k „malému nebeskému okruhu“, zprůchodnit „12 řádných drah“, „8 zvláštních drah“ a „okruh v rámci 5 prvků“. V těle to tak funguje přirozeně, ale když člověk cvičí, tak se energie zesílí. Teprve potom má duch velkou sílu. Pak je člověk schopen myslí vést energii tak, jak potřebuje. Tomu se říká propojení ducha, mysli a energie. Když člověk používá techniky v boji, vede energii duchem, jak na to pomyslí. Takže energie proudí tam, kam potřebuje.
A kde se vezme vnitřní síla?
Teprve tehdy, když se nám podaří zprůchodnit a sjednotit „12 řádných drah“ a „8 zvláštních drah“. Jakmile člověk vede úder, energie mu proudí po drahách, a tím se zvýší síla potřebná k úderu. Pokud by člověk neměl sílu v orgánech, nikdy by takovou sílu nevyvinul. Jakmile člověk nashromáždí sílu v orgánech, musí cvičit statické cvičení, aby měl i jeho duch sílu. Říká se: „Duch je dítě energie a energie (qi; 氣) je matkou ducha.“
Ze začátku člověk nashromažďuje co nejvíce energie a potom má díky ní sílu duch. Ale když už má potom duch opravdu velkou sílu, začne ovládat energii a stav se převrátí. Energie ho začne poslouchat.
K posílení ducha patří i meditace. Meditujete také?
Dokud člověk nezprůchodní meridiány, neměl by meditovat. Po jejich zprůchodnění je nutné meditovat. Pokud se podaří všechny dráhy propojit, medituje člověk podle potřeby. V taoismu se k meditaci přistupuje tak, že když chce člověk začít meditovat, tak musí mít otevřený „malý nebeský okruh“. Taoismus je rozdělen na cvičení v klidu a v pohybu. V dynamickém cvičení se učí různé sestavy a sekvence pohybu, trénuje se hlavně síla a energie. Pracuje se hlavně s kostmi a šlachami. Statické cvičení se provádí ve stoje, sedě či vleže. Pokud člověk stojí v pozici sloupu (zhanzhuang) nebo v lotosové pozici, trénuje ducha. Člověk se musí nejprve naučit cvičení v pohybu, aby si otevřel dráhy a proudila všude energie. Až potom může přistoupit k meditaci.
Při cvičení v pohybu (donggong) se tělo pohybuje a duch je naprosto v klidu. Při statickém cvičení (jinggong) trénujeme v mysli, duchovně a tělo je v klidu. Když cvičíme cvičení v pohybu, energii vedeme pohybem, ale při cvičení v klidu ji vedeme duchem. Narážíme tedy na taoistickou poučku: „V pohybu je klid a v klidu je pohyb.“ Říkám to, protože narážím na to, jak se maluje monáda, jin a jang, kde se tyto dvě energie vzájemně proměňují. Jin a jang se musí spojit a pak se mluví teprve o tom, že bylo dosaženo stavu Taiji. Propojení jsou i pohyb a klid. Pohyb a klid se propojí, jin a jang splyne a je dosaženo Taiji. Taiji je proto hodně komplikovaný systém.
A jak vznikla monáda?
Staří taoisté se k tomu dopracovali vlastním cvičením a vjemy na základě svých zkušeností. Všechny taoistické principy vycházejí z jejich výsledků cvičení a vnímání energie vesmíru a přírody. Proto taoistické cvičení Taiji vede pohyby po obloucích či kruzích a pracuje s tvarem koule. Ale už jsou mezi námi lidé, kteří se k vjemům energie souvisejícími s principy monády dopracovali.
Říkal jste, že váš dědeček ovládal bojové umění. Jak dlouho už je kung-fu ve vaší rodině? Kolikátá jste generace?
Dědeček a předchozí generace, ti všichni byli spojeni s bojovým uměním, ale do jaké generace, to nemohu říci, to netuším. Akorát můj tatínek nedělal wushu, pak až zase já.
Doufáme, že se vám rozhovor líbil a mistrovo vyprávění vás zaujalo. Na závěr bych chtěla poděkovat v první řadě mistrovi, že si na nás udělal čas a poskytl nám vyčerpávající a obohacující odpovědi, díky kterým jsme mohli našim čtenářům více přiblížit zákulisí čínského wushu a sami se dozvědět spousty velmi zajímavých poznatků. Dále patří velký dík Jirkovi za skvělou asistenci a zprostředkování tohoto setkání a na závěr patří velký dík a uznání mistrově asistentce Andree za to, že byla při ruce a tlumočila z čínštiny vše, co mistr říkal, a také za skvělé pohoštění, které nám připravila.
Článek převzat ze serveru www.asianstyle.cz
Část 2
Po menší odmlce tu pro Vás máme i druhou část rozhovoru s čínským mistrem wushu, Zhai Hong Yinem, který žije v Praze a učí bojová umění.
Proč se váš otec bojovému umění jako jediný nevěnoval?
Můj dědeček se zúčastnil boxerského povstání proti 8 západním mocnostem. Hodně lidí v té době zemřelo, ale on se zachránil. Chtěl pak tedy, aby jeho syn raději studoval, než bojoval, protože to bylo zakázané a viděl, jak moc je to nebezpečné. Takže můj tatínek hodně studoval.
Ve filmech o bojovém umění často vídáme mnichy ze shaolinských klášterů. Studoval jste bojové umění v klášteře?
Nestudoval. Shaolin je známý hlavně z filmů. Pravdou je, že velcí Mistři vzešli z prostého lidu a později odešli do klášterů učit ostatní. Po světě se hodně šíří, že Shaolinský styl přivedl do Číny Ind, který se jmenoval Tamo, ale tak to není. Tento muž neuměl velké bojové umění, ale uměl meditovat a recitovat posvátné knihy. Když dospěl do určitého stavu, jeho žáci se nemohli skoro ani hýbat. Tamo se k tomu vyjádřil a říkal, že když se člověk učí jen meditací a statickým cvičením, může to být nebezpečné. Je důležité k tomu zařadit i pohyb. Tamo začal později učit Yijinjing, ale bojové umění neuměl. Co se týče taoistického cvičení, bylo tajné.
Proč jste opustil Čínu a co vás vedlo k tomu, abyste se usadil zrovna v ČR a začal zde vyučovat bojová umění?
Původně jsem vůbec nezamýšlel jet do Čech, ale mám dceru jménem Zhai Hua, která se od dětství věnuje bojovému umění a je v něm velmi dobrá. Slyšela, že lidé na západě mají velký zájem o čínská bojová umění, a tak si přála odjet na západ šířit bojová umění. Později při jedné příležitosti s jedním známým odjela do Čech.
Potom, co Zhai Hua přijela do České republiky, učila 2 roky Čechy i Slováky. Jednou z jejích studentek byla také Zuzana, která se později odjela učit do Číny čínštinu. Zhai Hua jí řekla, aby v Číně vyhledala jejího tatínka, tedy mne. Poté, co mě vyhledala, ptal jsem se jí, co se chce přesně naučit cvičit a ona řekla, že něco pro zdraví. Naučil jsem ji tedy sestavu Wudangského taiji. Toto cvičení jí hodně pomohlo. Říkala, že nic tak dobrého ještě necvičila. Cítila energii. Volala zpět do Čech a říkala, že mě musejí dostat do Čech, protože jsem hodně dobrý. Když o mě čeští studenti slyšeli, zakoupili mi letenku a vyřídili mi vízum. Potom jsem to už nemohl odmítnout, i když jsem sem vůbec neměl v plánu jet. Myslel jsem, že tu budu tak měsíc nebo maximálně 3.
Zhai Hua měla zrovna v plánu se zúčastnit soutěže v Malajsii a chtěla, abych je naučil nějaké lepší sestavy. Dost lidí tam tehdy jelo a skončili s dobrými výsledky. Když se vrátili do Čech, přemlouvali mě, abych tu zůstal a dál je učil. Bál jsem se ale, že kdybych se vrátil do Číny po dlouhé době, moje dřívější plány by skončily. Neuskutečnily by se. V té době, co jsem pracoval v Číně, jsem měl naplánovaný velký business. Když bych tu byl krátce, nevadilo by to, ale kdybych tu zůstal dlouho, můj business, firma a plány by se rozpadly. Lidé, které jsem měl pod sebou, by si našli jinou práci.
Nakonec jsem tu byl přes půl roku, a když jsem se pak vrátil zpět do Číny, zjistil jsem, že se vše změnilo a celá pracovní situace byla jiná. Dcera mě pořád prosila, abych se vrátil a učil bojové umění v Čechách. Já wushu učím moc rád. Lidi, které jsem vyučoval v Číně, jsem vyučoval zdarma, protože jsem měl práci a vydělával jsem si jiným způsobem. Ty dvě školy, které jsem s přítelem v Číně měl, byly dobré a žáci chtěli, abych se zase vrátil zpět do Číny.
Rozuměl jsem businessu a ekonomii, dříve jsem se zabýval specializovaným materiálem dováženým z Evropy do Číny a přemýšlel jsem, že bych v tom pokračoval dál v Čechách. Že bych zajišťoval jakousi spolupráci mezi Evropou a Čínou. Když jsem se šel pak zeptat na ambasádu, řekli, že to není problém. Jenže když jsem chtěl ten business rozjet, zjistil jsem, že nemám dobrého tlumočníka, abych mohl komunikovat s obchodními partnery. Co se týkalo překladu v bojovém umění, měl jsem lidi, kteří mi překládali, ale neměl jsem po ruce nikoho, kdo by mi překládal z hlediska obchodu. Přemýšlel jsem, jak to rozjet, ale musel jsem také z něčeho žít. Dcera mi řekla, že můžu zatím učit bojové umění. Během krátké doby se objevilo hodně studentů, kteří měli zájem, takže už jsem ani nemohl dělat nic jiného a nemohl jsem odejít. Věnoval jsem se totiž studentům.
Protože jich bylo hodně, byl jsem tu řadu let. Po té dlouhé době jsem pak zjistil, že moje dvě školy v Číně zanikly. Když jsem se byl potom podívat v Číně, vše, na čem jsem v minulosti pracoval, bylo pryč a tak jsem tu zůstal dále.
Jak dlouho zde tedy máte školu bojového umění?
Od roku 1999.
A co čeští žáci? Jste s nimi spokojený?
Většina žáků, kteří se mnou cvičí, to bere jako koníček a nemají hlubší či vážnější cíl. Proto na ně nemám žádné požadavky a pouze doufám. Nemohu na ně mít požadavky, když nemají žádný cíl. Nejsem spokojený ani nespokojený. Pořád jen doufám.
Stále opakujete, že doufáte, ale v co přesně?
Doufám v to, že budou cvičit dobře, ale nemohu po nich chtít nic velkého, protože si to platí. Ale v Číně, kde jsem učil žáky zdarma, jsem chtěl výsledky a nejen to, aby byli dobří. Během dlouhé doby, co tu vyučuji, jsem pochopil, že jde všem spíše o zábavu a nemají velké cíle. Takže mé doufání se proměnilo v marné doufání. Dám příklad.
Když jsem tu byl 2. – 3. rokem, tak jsem měl plán, že vytvořím wushu tým. Tyto studenty jsem učil zdarma navíc, mimo kurzy. Naučil jsem je hodně sestav a moc jsem se jim věnoval. Oni měli velký zájem a radost ze cvičení. Dal jsem do toho hodně úsilí a času. Říkali mi, že se jim to líbí a budou poctivě trénovat a cvičit, ale potom to nikdo moc nedodržoval. Všechny sestavy uměli, ale nesnažili se je dostatečně trénovat. Bavilo je „učit se“, ale nebavilo je „opakovat a pilně trénovat“.
Proč jste chtěl tento tým vytvořit?
Za prvé, k tomu, aby se opravdu mohla šířit kultura čínského bojového umění, tak je zapotřebí nejdříve vytrénovat dobré žáky, na které je kladen požadavek, aby byli schopni cvičit správně a měli patřičné gongfu. Pouze takto může být ztělesněna pravá hodnota udržení zdraví a bojové využití čínského wushu. Pokud se někdo nechce věnovat po delší čas cvičení s patřičným úsilím, ale trénuje pouze např. po 2 večery týdně, není schopen něčeho dosáhnout. Proto jsem vytvořil wushu tým, který jsem vyučoval zdarma, abych pomohl žákům mít možnost více trénovat, ale s požadavkem, aby poctivě cvičili čínské wushu, jak nejlépe dovedou.
A za druhé, když se vytvoří wushu tým, je možno cvičit kungfu mnohem lépe:
- Je možnost pořádat vystoupení, aby lidé mohli ocenit čínské wushu a lépe se s ním seznámit
- Je možné se účastnit nejrůznějších mezinárodních soutěží ve wushu a reprezentovat tak ČR.
Článek převzat ze serveru www.asianstyle.cz
Část 3
Přinášíme vám i poslední třetí část rozhovru s mistrem wushu Zhai Hong Yinem, který vyučuje toto čínské bojové umění v Praze.
Jak se může stát obyčejný člověk vaším žákem? Máte nějaké nábory?
Mám webové stránky a někdy dělám i vystoupení, abych se přiblížil lidem. Několikrát mě vyhledala i televize a dělali se mnou interview. Já jsem je nevyhledával, ale oni si našli mne. To, že jsem měl hodně žáků, souviselo určitě i s výsledkem reklam v televizi.
Lidé si mě sami najdou na internetu nebo dostanou letáček. Dvakrát do roka vypisuji kurzy. Od října do února a od února do června. Jsou zde kurzy pro začátečníky i pokročilé. Také pořádám víkendové semináře. Ty zahrnují 10 hodin cvičení za víkend a jsou několikrát do roka. Zaměřují se na to, aby si stávající studenti zlepšili své kung-fu a zlepšili si zdraví. Hlavním cílem je, aby si moji žáci měli šanci se mnou více zacvičit a zlepšit se. Kurzy probíhají v tělocvičně a semináře jsou venku. V tělocvičně se nedají moc dobře cvičit Qigong praktiky. Kurzy jsou 2x týdně, v úterý a ve čtvrtek, po hodině (viz tabulka rozvrhu kurzů).
A co děláte v ostatních dnech, když zrovna neučíte své žáky?
Sám denně cvičím a studuji. Například studuji z Knihy proměn nebo čtu Vnitřní kánon Žlutého císaře, abych rozšířil své znalosti. Abych mohl žáky dobře učit, musím sám na sobě hodně pracovat a cvičit. Kdyby mé kung-fu nebylo dostatečné a mé energie by nebylo dost, nemohl bych dobře pomáhat svým žákům. Když žáci cvičí sestavy a já bych jim nemohl energeticky pomoci, neměli by výsledky tak rychle, jak bych si přál. Proto je důležité, abych sám cvičil několik hodin denně. Pak mohu žáky dobře vést.
Jak komunikujete se žáky, když neumíte česky?
Ke komunikaci potřebuji tlumočníka. Kdybych ho neměl, neučil bych. Od října 2000 do června 2009 jsem měl dobrou tlumočnici, opravdu mi hodně pomohla a vše fungovalo skvěle. Od února 2010 do června 2012 to ale už moc nefungovalo. Nikdo mi moc se školou nepomáhal a bylo to tudíž velmi obtížné. Místo toho, abych si vydělal na živobytí, musel jsem investovat. Dokonce jsem v roce 2012 plánoval, že se letos vrátím nadobro do Číny. Nenapadlo mě ale, že se objeví Andrea a měl jsem velkou radost, že mi chce pomoci. Zájem o mě je teď čím dál větší a proto jsem se do toho hodně zabral a přemýšlím, jak toho lidem co nejvíce předat a co dalšího je naučit. Jelikož chci někam pokročit, pokouším se znovu vytvořit wushu tým. Toto úterý (23. 7. 2013) bylo jejich první setkání. Učím je zdarma, ale nevím, jak to dopadne. Je sice fajn, že mám překladatelku a pomocnici, ale studenti z wushu skupiny nejsou tak vybavení a zdatní, takže se neučí tak snadno.
Na začátku jste mluvil o studentce čínštiny, které se vaše cvičení pro zdraví tak líbilo, že chtěla, abyste odjel učit do Čech. Jaký druh cvičení byste mohl tedy doporučit k posílení imunity?
Tělo má samo o sobě přirozenou imunitu. Pokud ji chceme zesílit, záleží na tom, kdo chce cvičit. Obecně je vhodné začít cvičit Shaolin. Základní dovednosti Shaolinu a základní sestavy. Celkově to posílí konstituci člověka. Nemůže to ale cvičit každý. Pro lidi, kteří mají nějaké zdravotní obtíže, je to těžké. Ale ať má člověk potíže nebo je zdravý, pro každého jsou vhodné taoistické praktiky „pěstování života“. Ty jsou totiž zaměřeny na sílu ducha. Člověk má dobrou obranyschopnost a tělo je schopno se zbavit mnoha nemocí. Dobrý je například Qigong Pěti zvířat nebo Stromový Qigong.
Je nějaký rozdíl ve cvičení mezi muži a ženami? Je něco, čemu by se ženy či muži měli vyhnout a co naopak zase dělat/cvičit?
Je v tom velký rozdíl. Ne, že by něco nesmělo jedno nebo druhé pohlaví cvičit. To, co cvičí ženy, mohou cvičit i muži a naopak, ale jsou u toho jiné účinky i výsledky. Stavba, konstituce a složení těla jsou rozdílné. Proto jsou tak rozdílné výsledky. Muž je přiřazován k jangu a žena k jinu, a protože muži mají hodně pevnou kostru a hodně energie, je pro ně vhodné cvičení zaměřené na sílu a tvrdost. Sem patří třeba Shaolin nebo Čínský zápas. Muži se tohle učí velmi rychle, ale pro ženy je to obtížné. Ženy přináleží jinu a mají více krve v těle a pružnější šlachy. Pro ženy je vhodné cvičit něco měkčího charakteru, ale pružného. Vhodné jsou například Bagua nebo Taiji Tui Shou. Vše vychází z přirozenosti muže a ženy. Ale samozřejmě, že pokud se jim líbí cvičení opačného pohlaví, vůbec to nevadí.
Říká se, že ten kdo cvičí, tak nemusí spát? Jak to je? Kdy toto začne působit?
Když se člověk dopracuje do určité úrovně, tak má cvičení podobný účinek jako spánek, takže člověk spí méně. Aby člověk úplně nespal, není možné. Ovšem pokud má člověk hodně energie, spí méně. Nejde ale nespat a necvičit. Několik dnů třeba moc spát nemusím, mohu víc meditovat, ale pak zase musím více spát, meditovat v noci. Pokud člověk nemá dostatek energie, tak to není ale možné.
Žijete zde už poměrně dlouho, proto se tedy nabízí otázka: Líbí se vám v České republice? Máte z pobytu v této malé středoevropské zemi nějaké zajímavé zážitky?
Českou republiku mám moc rád. Kdybych to tu neměl rád, určitě bych tu nebyl. Je tu moc dobré životní prostředí a zdravé podnebí. V zimě tu není příliš velká zima a v létě tu zase nejsou příliš velká vedra. Také je tu pohodlná doprava. Věci se tu zařizují oproti Číně opravdu lehce. I zákony z hlediska společnosti jsou dobré. Lidé jsou zde kultivovaní a morální. Také je to tu bezpečnější než v některých částech světa.
Co se týče zajímavých zážitků, mám jich několik. Lidé mi zde vždy vycházeli vstříc a chovali se ke mně dobře. Třeba i můj nájemce nechce za pronájem bytu vysokou sumu. Ze začátku mi to přišlo nevhodné, ale on říkal, že by se mnou chtěla celá jeho rodina cvičit. Nechal jsem je zdarma cvičit a souhlasil jsem, že cena nájmu bude nižší. Přišlo mi to fér. Po 2 až 3 letech už ale moc necvičili. Řekl jsem, že musejí nájem tedy zvýšit, aby se to vyrovnalo. Oni říkali, že ne. Dvakrát jsem dokonce vyhledal tlumočníky, aby to domácímu přeložili, ale on nechtěl. Zdálo se mi, že se ke mně tedy zachoval moc hezky. Proto popisuji Čechy, že jsou z hlediska morálky vysoko. To je příklad dobrých vztahů mezi lidmi, jaký jsem zažil.
Druhou věcí bylo, že jsem měl vízum a chodil jsem ho prodlužovat. Najednou jsem přišel a prodloužili mi ho na 15 let. Několikrát mě také vyhledala televize a já jsem měl pocit, že mě Česká republika vítá.
Je v Čechách i vaše rodina?
Celá má rodina tu žije také. Celkem mám 3 děti.
Cvičí také kung-fu?
Ano, všechny moje děti cvičí od malička.
Plánujete v budoucnu návrat do Číny?
To si nedovolím říct s určitostí. Záleží na tom, zda mi bude stačit na živobytí a když budu zdravý a silný, proč bych tu dál nebyl. Ale kdyby mi výdělky na živobytí nestačily, vrátil bych se. Ale protože mám zážitky s dobrým přístupem lidí, jak jsem už vyprávěl, proč bych se měl vracet?
Ale nejsem tu jen tak pro zábavu. Určitě mám záměr, aby se zlepšily česko-čínské vztahy. Chtěl bych uskutečnit nějaké plány. Prvním je vytvořit wushu tým, o kterém jsem již hovořil, který by se mohl účastnit soutěží. Tehdy, když se má dcera se svým wushu týmem v Malajsii zúčastnila soutěže, lidé říkali, že v Čechách umějí lidé dobře wushu. Proto je můj plán mít skupinu lidí, kteří budou něco umět a budou se moci někde účastnit. Chci mít pár takových osobních žáků. Chci, abych mohl poslat žáky na soutěž, aby měli dobré výsledky a aby lidé říkali, že Češi umějí dobře čínské wushu. Pak bude mít i Česká republika dobré jméno a bude to dobré pro česko-čínské vztahy. Tyto výsledky budou mluvit sami za sebe a bude to nejlepší reklama.
Příští rok se v Praze bude konat další Wushu festival. Kdyby nebyl, tak bych neřešil, zda něco cvičí dobře či špatně, ale protože je naplánovaný a zúčastní se lidé z mnoha zemí, a protože vůči ostatním státům v této oblasti nejsme tak dobří, mám z toho špatný pocit. Přál bych si, abych mohl lidi rychle naučit wushu, aby se mohli dobře reprezentovat a aby zabodovali. Chci se zaměřit na to, abych měl dobré lidi pro Čínský zápas a Tui Shou (tlačící ruce). Ještě lepší je Sanda, ale to je moc nebezpečné a nechci to moc učit, protože stačí nedávat pozor a dochází ke zranění. U čínského zápasu a Tui Shou ne.
A otázka na závěr: Máte nějaké nejoblíbenější české a čínské jídlo?
Nemám oblíbené české ani čínské jídlo. Na potravu se dívám podle toho, co je nejvíc prospěšné pro mé tělo. To budu jíst. Ale ne to, co mi chutná. Přijde mi, že cokoliv jím či piji, je dobré.
Doufáme, že se vám rozhovor líbil a mistrovo vyprávění vás zaujalo. Na závěr bych chtěla poděkovat v první řadě mistrovi, že si na nás udělal čas a poskytl nám vyčerpávající a obohacující odpovědi, díky kterým jsme mohli našim čtenářům více přiblížit zákulisí čínského wushu a sami se dozvědět spousty velmi zajímavých poznatků. Dále patří velký dík Jirkovi za skvělou asistenci a zprostředkování tohoto setkání a na závěr patří velký dík a uznání mistrově asistentce Andree za to, že byla při ruce a tlumočila z čínštiny vše, co mistr říkal a také za skvělé pohoštění, které nám připravila.
Pokud si budete chtít s mistrem zacvičit nebo se dozvědět více, podívejte se na mistrovy stránky wushu.cz.
Článek převzat ze serveru www.asianstyle.cz
25.7.2013
